Sparta, Liberec, slovenský Ružomberok, nakonec česká reprezentace fotbalové devatenáctky. Jako špičkový trenér několikrát změnil své působiště a musel řešit i bydlení. „Klub ti většinou nabídne byt v dostupnosti fotbalového stadionu a často je už i zařízený. O nájem nebo příspěvek na nájem se postarají,“ říká trenér David Holoubek. Zajišťují kluby bydlení i hráčům? I o tom jsme si povídali v podcastu Co ty a Reality?, který je tentokrát trochu víc o fotbale než o nemovitostech.
S Davidem se známe řadu let. Oba pocházíme z Humpolce. A právě tam začala Davidova sportovní kariéra. „K fotbalu mě přivedl děda na trénink přípravky. Doma mi vyprávěli, že mě děda nechal na stadionu, šel na pivo a já se tak v podstatě stal humpoleckým fotbalistou. Tento sport jsem začal mít rád a miluju ho dodneška, kdy se stal nejen mým velkým koníčkem, ale i prací,“ říká David Holoubek.
David sbíral fotbalové zkušenosti i v dorostenecké kategorii v Pelhřimově, na vysoké škole šel hrát divizi za Satalice. Zkoušel i přípravy ve druhých a třetích ligách. Ale nakonec se z něj profesionální fotbalista nestal. Pracoval v Humpolci na benzínové pumpě jako obsluha čerpací stanice, pak třičtvrtě roku dělal truhláře. „Došlo mi, že ještě chci studovat, chci se někam dostat. Protože sport byl směr, který mě obecně hrozně bavil, přihlásil jsem se na přijímací zkoušky na FTVS a zdárně jsem to zvládnul. Dostal jsem se na obor Tělesná výchova a sport a od té doby jsem v Praze,“ vzpomíná David.
Z Humpolce do Sparty: Trénovat A tým byla předem prohraná bitva
Ve druhém ročníku na vysoké měl David Holoubek povinnou praxi. V rámci své specializace trenérství a fotbal hledal v Praze vhodné kluby. Oslovil Spartu, Slavii a Bohemku. První se mu ozval tehdejší šéftrenér Sparty Luděk Procházka a plácli si. Začal dělat vedoucího B žáků ročníku 1993. Postupem času se stal trenérem.
„Ve Spartě je samozřejmě mnohem větší konkurenční prostředí. Mně strašně pomohlo, že jsem si tam prošel všemi věkovými kategoriemi a vlastně všemi funkcemi. Takže když jsem se pak stal hlavním trenérem, byl jsem silný v kramflecích. Jednak ukončeným studiem na FTVS a jednak tím, že už jsem si tam prošel různé funkce a kategorie. Navíc mě to obrovsky bavilo.“
David Holoubek se nakonec stal trenérem A týmu Sparty. „Dnes s odstupem času vím, že to pro mě byla mise odsouzená k nezdaru. Byl jsem tehdy obrovsky nezkušený a myslel jsem si, že se to dá zvládnout přes tréninkový proces, přes práci na hřišti. Zpětně vím, že to bylo strašně naivní,“ říká. Trenér A týmu totiž musí být především silný manažer.
Jako neskutečný zážitek označuje David hlavně roky, kdy mohl ve Spartě trénovat kluky do 19 let. Vyhrál s nimi evropské poháry a rád na ně vzpomíná. Většina z nich dnes hraje ligový fotbal nebo kope v zahraničí.
Limity snů nejsou. Ty si nastavujete jen ve své hlavě, říká David Holoubek
Po Spartě zamířil David Holoubek jako trenér do Liberce a následně do slovenského Ružomberoku. I tady na něj čekal úspěch v podobě třetího místa ve slovenské lize. „Byl to pro mě jeden z nejlepších trenérských roků, užíval jsem si tam každý den a byl jsem na kluky strašně hrdý,“ vzpomíná.
Nakonec se David Holoubek vrátil do Čech, kde dostal od FAČRu nabídku trénovat reprezentaci do 19 let. Přijal ji a této práci se věnuje dodnes. Rád dělá věci po svém a s oblibou říká: „Když si to mám pokazit, tak si to pokazím sám. Nemám rád, když mi do toho někdo mluví a radí mi!“
A jaké jsou jeho cíle? Jako trenér chce vyhrát Ligu mistrů. „Ve fotbale nikdy nevíš, kam tě to zavane. Nikdy nevíš dne a noci, co se bude dít. Lidé mají mít sny. I když jsou nesplnitelný… Limity snů nejsou. Ty si nastavuješ jen ve své hlavě,“ vysvětluje.
Nejlepší investice mého života? Jednoznačně do parkovacího stání
Kromě fotbalu jsme s Davidem řešili i reality a jeho zkušenosti s hledáním bydlení. V roce 2004 přijel z Humpolce do Prahy s krosnou do školy a byl ubytovaný v Klánovicích na internátu. Ale odtud byla dostupnost do centra města vlakem horší, tak hledal něco blíž na metru. Chtěl levnější bydlení v okrajové části Prahy a zamířil do Malešic. Bydlel v bytovkách a v této oblasti vystřídal tři podnájmy.
„Nejdřív jsme tam bydleli s přítelkyní. Pak jsme měli větší byt 3+1 a nastěhovala se k nám moje sestra s přítelem. Bylo to super. Byl to živý byt, kde jsme se tak různě točili. V podnájmech jsem takto žil asi pět let,“ vzpomíná David.
Po čase se začal David poohlížet po vlastním bytu. Psal se rok 2009 a rodina koupila byt na Praze 4 v Rezidenci Rozhledna. „Líbila se nám tam výpadovka na Humpolec, blízko metro, škola, lékař, manželka to měla kousek do práce. Koupili jsme tam zhruba stometrový byt na hypotéku,“ popisuje.
V tomtéž bytě bydlí David Holoubek s rodinou dodnes a jak sám říká, je překvapený, jak šly ceny nemovitostí nahoru. Kupní cena jejich bytu byla 3,9 milionů i s parkovacím stáním v podzemních garážích. „Tehdy jsem byl proti, kupovat si dvě čáry na parkování za 300 000 korun. Dnes vím, že to byla jedna z nejlepších investic. Přijedeš domů, zaparkuješ, je tam výtah a vyjedeš k bytu. Neřešíš parkování. Jsem rád, že si to žena tehdy prosadila,“ říká David Holoubek s tím, že dnes by měl jeho byt hodnotu trojnásobnou.
Jako fotbalový trenér musel David Holoubek často cestovat a stěhovat se po různých městech. Nabízejí fotbalové kluby svým trenérům ubytování? „Většinou ti klub nabídne byt v dostupnosti stadionu a zaplatí ho,“ dodává.
Zařizují kluby také bydlení svým hráčům? Jak to v tomto směru funguje v prvoligové Spartě? Jaká je životnost ligového trenéra v České republice a kolik času potřebuje na to, aby ukázal, co v něm je? A jak ve fotbalovém světě fungují agenti? Celý rozhovor najdete na: Youtube, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.